Sunshine z druhé ruky

Ve středu sice hráli Sunshine ve Fabricu bez mé účasti (myslím v publiku =), ale dostal jsem mailem alespoň reportáž jedné "nejmenované účastnice", a protože mi to připadá jako dobré doplnění posledních zuřivých a hlubokomyslných debat z trochu jiného úhlu pohledu, tak tady je (samozřejmě se souhlasem autorky =):

Bublina skupiny měsíce splaskla. Alespoň pro mě.

Po několika oslavných článcích ve Filtru, na serveru newmusic, idnes, musicserveru atd, jsem dospěla k závěru, že koncert táborské kapely bych rozhodně neměla vynechat. Že půjde skutečně o světovou událost naší alternativní (?) rockové scény. Stažené nahrávky Victim is another name for lover, Vampires Dancehall, Top top the radio nevěstily nic špatného, navíc se koncert konal v ostravském klubu Fabric, který přeje skoro vždy dobrému zvuku. Co si může hudební fanoušek přát více, že?

Přestože měl koncert začínat ve 21 hodin, první tóny supportu kapely – „kouzelníků s ohněm“ – zazněly kolem 22. hodiny. Mezitím se klub slušně zaplnil. Pořadatelé navíc vytlačili dav téměř z polovičky parketu, aby hlavní aktéři měli prostor točit tyčema s ohněm, takže se spousta lidí měla možnost skamarádit fyzicky více, než by si možná sami původně přáli… Vystoupení to bylo efektní. Škoda jen, že jsem z něj přes lidi viděla zprvu pouze útržky. (...)

Poté se v sále opět rozsvítilo a svalnatci publikum pustili až k podiu, čímž se velmi uvolnila trochu stísněná atmosféra a čekalo se na hvězdu večera. V sále náhle zhaslo světlo, modré kužely světla se soustředily na 4 místa na podiu a do jejich středů vběhli aktéři dlouze očekávaného koncertu. Každý z nich měl dokonalou image rozervance, nad všemi čněl samozřejmě Kay. Bylo půl jedenácté. Vypadalo to opravdu velkolepě a já jsem byla už očekáváním bez sebe, cože si to pro mě dneska Sunshini připravili za chuťovčičky. :-)

Právě jsem prožívala nejsilnější okamžik tohoto večera. Dál to bylo horší.

Čekala jsem pohodovou muziku s prvky punku okořeněnou zvukovými efekty. Takové trochu The Prostitutes (které jsem měla možnost slyšet před 14-ti dny), ale trochu na zvukově „barevnější“ způsob. Těšila jsem se, jak tohle všechno do mě napálí a potěší smysly… Jenže už od prvních tónů bylo jasné, že moje očekávání bylo větší, než mi kapela může přinést. Zatímco The Prostitutes jsem věřila každou notu, kterou zahráli a zazpívali - svým civilním projevem a precizně budovaným zvukem kapely,
Sunshine na mě působili jako dobře „naimagovaní chlapci“ s velkými gesty ale malým výkonem. Ačkoliv se tvářili profesionálně, lítali po podiu a házeli hlavami kolem mikrofonu, nešla ven žádná pořádná energie. Většina repertoáru vyzněla povrchně a nevýrazně a výjimkou z pravidla byly tak 3-4 hity kapely (prakticky všechny výše uvedené), které zněly přesně tak hutně a přesvědčivě jako na nahrávkách a - dobře - možná i světově.

Byla jsem tak nešťastná z toho, co jsem viděla a slyšela, že jsem neváhala a dala jsem se dokonce do experimentování s místem stání. Chtěla jsem jim dát prostor chytit mě za srdce. Tak jsem chodila ze schodů do schodů, za zvukaře, před zvukaře… ale prostě žádná změna se neudála.

V půl dvanácté byl konec a já jsem si oddychla, že to mám za sebou…

Od koncertu očekávám, že mě interpret přesvědčí svým výkonem o oprávněnosti mé náklonnosti a předčí výkon na CD. Sunshine pro mě tak byli obrovským zklamáním.

A vůbec mi není jasné, proč se o nich píše v některých českých mediích tak oslavně.

p.s. Na jejich obranu bych chtěla prohlásit, že měli trochu problém se zvukem. Zvukař první část koncertu upozadil zpěv a Kay se musel „prořvávat“ mezi zvuky nástrojů, což člověku na náladě moc nepřidá.

(redakčně upraveno =)

Profesionální deformace

Sice jsem se zařekl, že o dalším Ladí neladí s mou diváckou účastí (dvě jsem z různých důvodů vynechal) tentokrát psát nebudu, zvlášť když ani jedna ze skupin není moje srdeční, ale drobná poznámka se nepočítá, ne? =)

The Prostitutes + Hudba z Marsu, 12.4.2007 (pozvánka)

Z koncertu Hudby z Marsu jsem viděl jenom konec, který mi ale stačil k zařazení do kategorie "slovenštější verze Sto zvířat" (pravidelní čtenáři tohohle blogu jistě ví, že znám jen dvě české ska skupiny a jako Švihadlo to neznělo =). Slovo "slovenštější" zahrnuje kromě národnosti i trochu špecifický humor, který evidentně připadá velice zajímavý a unikátní Mišovi Kaščákovi, ale osobně si myslím, že z historických a kulturních důvodů na Slovensku prostě nic jiného ani vzniknout nemohlo. (To nemá být urážka! =)

The Prostitutes zněli pro změnu jako The Prostitutes a musel jsem dát za pravdu Pavlu Kučerovi (mimochodem asi nejnadšenějšímu fanouškovi v publiku =), že čím déle hrají, tím méně jsou tam slyšet ti často předhazovaní Joy Division.

O to divnější pak byla beseda, kde se oba moderátoři neustále točili kolem otázky, jestli jsou The Prostitutes dost originální. Po třetí otočce už mi to připadalo trochu absurdní - zvlašť když vezmete v úvahu, že celá současná hudba je založena na tradici a kopírování hudby předchozí. Výška tónů, ladění, akordy, nástroje - to všechno by teoreticky mohlo být úplně jiné, ale tak nějak se to tradičně ustálilo a nikdo si moc nestěžuje. (Snad kromě Petra Fialy. =)

Navíc mi připadá, že největším nepřítelem originality v hudbě, jsou posluchači. Když se trochu odchýlíte od toho, co znají, tak už jim to obvykle připadá "divné", a když se pustíte do nějakých větších experimentů, tak se dokonce můžet dovědět, že "to už není hudba". Zkuste pak do takhle úzkých mantinelů nacpat nějakou originalitu - není to vůbec lehké!

Nejvíc mě ale v besedě pobavil Destroyer, když zmínil, že první turné The Prostitutes po republice "skončilo v červených číslech". Myslím, že to bylo poprvé, co tuhle manažerskou formulaci nějaký český hudebník použil před kamerou. A pak že The Prostitutes nejsou dost originální! =)

(Ale opravdu nevím, jestli mi to úvodní tvrzení s "drobnou poznámkou" projde. =)

Lost in La Mancha

Jaké to je, když se umělci postaví do cesty vedoucí k vyplnění jeho vysněného životního díla nepřízeň přírody, osudu i producentů? Rozpočet se krátí, problémy přibývají, vícenáklady rostou a nasmlouvaných natáčecích dnů je stále méně? Jaké formy boje a vzdorování osudu se naskýtají?

Terry Gilliam, geniální tvůrce a režisér (kromě jiného i filmového opusu Brazil), svede svůj boj s větrnými mlýny dnes večer před desátou.

(Pochopitelně na ČT2).

We don't care about the old folks

V souvislosti s komentáři u minulého zápisu (a nemyslím tím spam, který se marně snažím mazat) o mladých českých textařích jsem si vzpomněl na jednu drobnost, na kterou jsem narazil na webu nohavica.cz. (Ten patří jednomu pánovi, o kterém se několik posledních měsíců zuřivě diskutuje, jestli byl přisluhovačem nebo obětí totalitního režimu, ale to tady opravdu pitvat nechci.)

Ta drobnost jsou výsledky ankety o nejpopulárnějšího folkového zpěváka (a -čku) roku 1983 a zajímavé na ní je to, že kdyby mi ten seznam někdo ukázal a tvrdil, že to jsou výsledky z loňska, tak bych byl (skoro) ochoten mu to věřit. Přibližně patnáct lidí z tehdejší první dvacítky dodnes pilně hraje a věřím tomu, že by se v podobné anketě mohli pořád klidně umístit. Rozdíl je v tom, že tehdy jim bylo v průměru něco málo nad třicet, zatímco teď je jim téměř šedesát nebo umřeli.

To mě přivedlo k přemýšlení, kdo jsou současní mladí folkaři "na jejich místo". Nepochybně Radůza, sestry Steinovy (ale to už je trochu alternativa), Xavier Baumaxa (???), Pavla Milcová, Martina Trchová, Žofie Kabelková (stačilo by to ještě na první třicítku?) a ...?

Sice nejsem žádný folkový znalec, ale zdá se mi, že folk mladé nějak netáhne nebo co... Mýtický rok 2000 už sice přežil, ale kdybych pracoval ve vedení Českomoravského folkového svazu, tak bych si dělal vážné starosti, jestli jsme nezanedbali práci s mládeží... =)

Hihihi, Rýšo

Já mám Richarda Krajča jako textaře docela rád, i když mám dojem, že své texty píše příliš na efekt, takže za okázalou slovní fasádou je pak význam buď ukrytý příliš hluboko (Obchodník s deštěm!), nebo úplně chybí (Sněhurkám).

O to víc mě ale zaráží, že člověk, který mluví většinou až nepřirozeně spisovně a zakládá si na svých textech, zahájí chat na Lidovkách větou "Omlouvam se,ale budu psat bez hacku a carek, at toho stihnu vic." Hm, to teda musela být časová úspora...

Když pak v textu odhlédnu od očividných překlepů, které se v rychlosti můžou vloudit každému, tak kromě diakritiky Richardovi ve větách často chybí i interpunkce, občas netrefuje shodu podmětu s přísudkem ("Thálie se povedli") a myslí si, že "respekt už si vydobili". A kromě toho používá slovo "hihihi". (Zlatí smajlíci! =)

Já vím, že pravopis není všechno, jenže něco takového bych čekal spíš od Milana Špalka nebo možná Ewy Farne. Přední český textař by měl ale přece s jazykem umět zacházet - pokud tedy někdo takový může při plném vědomí použít ve svém textu obrat "s kufry plných něhy".